Polibek 2084

Digitální časomíra ukazuje rok 2084. Život uživatele RobertO3256 je řízen naprogramovanou předurčeností v kóji o rozměru 3×4 metry, která jako jediná dokáže spolehlivě ochránit před nákazou smrtících virů. To se však změní v okamžiku, kdy uživatel RobertO3256 na chatu potká uživatele IsabelE4376, ze kterého se vyklube akční dívka, neváhající porušit všechny zákazy, jen aby se pokusila získat dávno ztracenou svobodu. Podaří se jí přesvědčit uživatele RobertO3256, aby se životu nebezpečné mise zúčastnil spolu s ní? A pokud ano, co je tam venku čeká?

Dobrý skutek
Valerie Jazdovského

Dala by cokoliv za to, kdyby se mohla trochu proběhnout. Nebo si alespoň lehnout na bok a natáhnout nohy. Klec jí neumožňovala nic jiného než ležet na břiše se skrčenými packami, stát anebo sedět. Trvalo to už šestý den v kuse a byla to muka k zbláznění. Navíc ji v nepravidelných intervalech vystavovali nesnesitelnému hluku, až jí z toho třeštila hlava. To ji chtěli opravdu dohnat k šílenství? Když živořila na ulici, občas zažívala drsné chvíle, ale nikdy jí nebylo tak zle jako tady.

O holce,
která skončila
v jeho bytě

Zaujme Jarku hned na první pohled. Vysoká štíhlá postava, husté tmavé vlasy s ofinou padající nízko do čela, zadumaný pohled. Tyhle typy kluků ji odjakživa přitahovaly. Usrkne mojita a vyrazí rázným krokem k němu.

„Ahoj, bavíš se tu dobře?“ spustí Jarka.

Než jí odpoví, uběhne pár neúprosných vteřin.

„Ani nevím,“ řekne kluk tlumeným hlasem a přitom se netečně zadívá někam stranou.

Sběratelka

Místo, aby se soustředila na četbu, zkoumavě si ho prohlíží. Robert si přehodí nohu přes nohu, otočí stránku, poopraví si brýle a čte dál. Ovšem jen co opět naváže s publikem oční kontakt, jejich pohledy se znovu setkají. Dívka na něj teď doslova zírá. Čeho tím chce dosáhnout? Znervóznit ho? Rozhodne se, že ji bude až do konce čtení ignorovat.

Osloví ho hned po autogramiádě, jen co se chumel fanoušků rozptýlí. V rukou svírá výtisk Robertovy nové povídkové sbírky, ze které dnes četl veřejně poprvé.

„Jmenuji se Aneta. Podepíšete se mi taky?“